Z téhle knížky bych měl být nadšený. Je v ní všechno moje milované - knihy, Británie, devatenácté století, humor, zajímavý způsob psaní, nějaká ta mrtvola.... A přesto jsem se v půlce zarazil a jen velmi těžko (a s přeskakováním) ji dočetl, aniž bych se dočkal nějakého překvapení.

Když se řekne Olda, patří k tomu hned Offenbach. Jacques Offenbach. Němec, kterého otec poslal do Příže studovat na tamní konzervatoř, aniž by tušil, jak slavným se jeho syn stane. Malý Jacob vykazoval extrémní hudební nadání od útlého věku (v šesti letech už vystupoval jako cellista). V Paříži pak už se svým nástrojem byl za virtuosa.
Ale...

Je to děs, takový knižní stres. Nevím jaké by to bylo, kdybych měl jiné zaměstnání, možná bych ten tlak vůbec nepociťoval, ale takhle se o slovo hlásí až příliš často. Za týden přečtu tak dvě až tři knihy - průměrně. Ale když jste knihkupecky u zdroje novinek a máte moji zvědavou všechuťovou povahu, tak vás zajímá asi tak každá třetí...

Čím jsem starší, tím víc čtu knihy pro děti a mládež. A užívám si to - stejně jako samotní autoři. Připadají mi mnohdy velmi odvážní - když napíší třeba Ostrov v Ptačí ulici https://www.kosmas.cz/knihy/183049/ostrov-v-ptaci-ulici/ jako Uri Orlev. Tak silný příběh, napsaný jako by byl upředený z nejtenčí nitky. Kniha, kterou mnozí dospělí...

Vítám Vás, milí přátelé, nebo aspoň budoucí přátelé. Začínám tady svoje nové dobrodružství - a to s vámi. Je mi ctí. Možná mě znáte z Instagramu, kde si říkám stejně. A není to nijak přehnaná přezdívka, protože jsem zanícený a knihkupec k tomu. Když nebudu brát v potaz studium, tak se knihkupčině věnuji již osmnáct let. A to není málo....