Od sedmi let jsem pořád něco psal - příběhy všech možných žánrů a forem. A potom jsem vklouzl do světa knihkupčiny, kde jsem již osmnáct let. Myslím, že k tomu mám co říct. A tak jsem tady.
Šuplíky mi přetékají texty, knihovny zase svazky z antikvariátů a knihkupectví. Nezaškodí proto se tady podělit o dojmy z knih, audioknih a třeba i filmů. Nebo se nezasmát nad tím, co se zase v práci stalo. Protože s lidmi se nelze nepobavit.
A třeba zase jednou napíšu nějaký ten vlastní příběh úplně nový. I když si myslím, že to skvěle zastanou jiní - třeba moji oblíbení autoři.
Tak vítejte, přátelé.
Na uvítanou v sekci Povídka na Vás čeká jeden z nejkratších případů extravagantního detektiva Iks Ypsilon - jak je zapsal můj strýc, kunsthistorik Jan Novohradský. Ti dva se setkali jednoho zimního dne nad mrtvolou, oba se navzájem podezřívali z vraždy a chtěli jeden druhého předat ruce zákona. Nakonec se zrodilo skvělé a plodné přátelství. Ano, Iks Ypsilon existoval.
Nebo že by všechno bylo úplně jinak... ?
Z téhle knížky bych měl být nadšený. Je v ní všechno moje milované - knihy, Británie, devatenácté století, humor, zajímavý způsob psaní, nějaká ta mrtvola.... A přesto jsem se v půlce zarazil a jen velmi těžko (a s přeskakováním) ji dočetl, aniž bych se dočkal nějakého překvapení.
Když se řekne Olda, patří k tomu hned Offenbach. Jacques Offenbach. Němec, kterého otec poslal do Příže studovat na tamní konzervatoř, aniž by tušil, jak slavným se jeho syn stane. Malý Jacob vykazoval extrémní hudební nadání od útlého věku (v šesti letech už vystupoval jako cellista). V Paříži pak už se svým nástrojem byl za virtuosa.
Ale...
Je to děs, takový knižní stres. Nevím jaké by to bylo, kdybych měl jiné zaměstnání, možná bych ten tlak vůbec nepociťoval, ale takhle se o slovo hlásí až příliš často. Za týden přečtu tak dvě až tři knihy - průměrně. Ale když jste knihkupecky u zdroje novinek a máte moji zvědavou všechuťovou povahu, tak vás zajímá asi tak každá třetí...